Tygr Bengálský

Tygří samci měří 2-3 m bez ocasu a 3-4 m včetně, dosahují hmotnosti 180-300 kg a výška v kohoutku činí 91 cm. Délka hlavy činí 25-38cm. Většina tygrů váží v průměru kolem 260kg, dosahuje délky 3 m (včetně ocasu). Je známo hodně případů kdy tygr přesahoval hmotností 300 kg.

Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží 100-200 kg. V kohoutku měří zhruba 75 cm, délka hlavy je 20-30 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m, váhy 150 kg a výšky v kohoutku 80 cm.

Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto až oranžovohňedém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dokonale maskuje. Černé pruhy na jeho srsti totiž připomínají stíny rostlin a větví.

Tygra bengálského můžeme nalézt především v Indii, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu, Sundarbanu a Myanmaru (dříve Barma). Z toho plyne že se jedná o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km². Podle odhadů se k roku 2005 vyskytuje na světe kolem 4500 jedinců (v osmdesátých letech 19. století čítala populace tygra bengálského na 2.000 kusů). Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (3000 kusů) a v Nepálu a Bangladéši (kolem 200 jedinců). Pár zástupců žije také v Myanmaru, ti ovšem již nejsou geneticky „čistí“ kvůli páření se se zástupci jiného druhu. Tygr bengálský je přísně chráněný a v Bangladéší a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. Indický Projekt tygr pomohl ke zvýšení populace, na rozdíl od tygra ussurijského (sibiřského) již bengálský tygr nepatří mezi kriticky ohrožený druh.

Podle odhadů žilo v 19. století na naší planetě kolem 50 tisíc kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Byli loveni nejen pro jejich kůži, ale také pro jejich kosti a zuby, které se využívaly v tradičním východoasijském lékařství.